Letiště Kotvrdovice

Letiště Kotvrdovice
Aktuální počasí - Datum a čas:   8.12.2016 - 2:59
Vítr: 7 kt (4 m/s)    Nárazy: 10 kt (5 m/s)    Směr: 196°    T: -0°C
Základní data plochy SLZ Kotvrdovice:
Frekvence - 123,475 MHz, volací zn. KOTVRDOVICE RADIO
Poloha - 49°21´52´´N 016°47´14´´E Nadm. výška 556m / 1857ft
Dráha - 10/28, 600 x 45 m, tráva
AD: Okruh vždy severní (nad lesem mimo obce). Pozor 1,5 NE od plochy vysílač. Pojíždět po jižním okraji dráhy. Pozor na elektrický ohradník okolo RWY (výška 70cm). Při přistání na 28 pozor na turbulenci od lesa.
NOISE: Nelétat nad obcí Kotvrdovice! Min. výška letu nad CHKO Moravský kras 500m / 1670ft AGL.

Aeroweb.cz - Server pro piloty a zájemce o létání


Nové pilotní průkazy

Michal nás všechna zve na sobotu 11.prosince od 10 hod. na oslavu  nového pilotního průkazu.  Všichni členové jsou vítáni.

Zdenek

I v zimě se dá pěkně polítat

Rýmařov - Dlouhé stráně - Petrovy kameny - LKMI - Niva - Kotvrdovický Altvater

Oblet ČR 2016 - přesun na 2017

Vzhledem k nepřiznivé předpovědi počasí se oblet přesouvá na 5-6/2017.

Přátelé z kotvrdovického letiště i ze spřátelených letišť ....

Naplánovali jsme třídenní výlet (viz mapka). Trasa je spočítána na cca 1300km, plánovaná pro letouny s cestovní rychlostí min 160km/h. Poletí se z Kotvrdovic v pátek cca 13hod, směr Ostrava, první přespání bude na letišti Broumov. Následuje dlouhá sobotní část, přespání v Kramolíně, v neděli pak pohodový dolet přes Freeport na Hatích, soutok Dyje a Moravy zpět do Kotvrdovic ....

Termín je víkend 16.9. - 18.9.

Pokud budete mít zájem se přidat, kontaktujte mě na tel. 702013733 nebo e-mailem barsa@oba.cz.

Ondra B.

 

Aktuální přihlášené posádky:

Kleinwachter + Svoboda na Eurostáru 

Moravec + Barša  na Bristellu

manž. Voráčovi na Echu P92 Super

Rajnoch + Adamec na GP ONE

Jarek Zeman na Kobře

Slet ULL a den otevřených dveří na letišti v Kotvrdovicích - sobota 20.srpna 2016

Na slet nám včera přiletělo bezmála 50 letounů. Mohli jste vidět 3 vrtulníky Compress, dva vrtulníky Robinson Raven 44, vírník Calidus, Piper Cub, pár letadel, rogal a spoustu ultralightů. V letových ukázkách se mimo jiné předvedla skupina z Miroslavi nebo jeden z našich instruktorů při zachytávání transparentu. Dnešní počasí pro změnu přeje zpracovávání fotek. Fotky od Mirka Fleka jsou na našem webu. Dan nam poslal odkaz na fotky na http://danhar1.rajce.idnes.cz/Tri_sudy_20.08.2016

15. ročník utopenců neděle 14.února

V neděli proběhl již 15. ročník soutěže o nejlepší utopence. Do souže bylo přihlášeno 32 vzorků od 27 soutěžících. Svoji účastí nás podpořili kamarádi z Letovic a dalších okolních letišť. Umístit takový počet vzorků do klubovny při velké účasti porotců by byl trochu problém, který nám pomohlo vyřešit příznivé počasí. Soutěžní vzokry jsme dali na stoly pod pergolu. Asi po hodině ochutnávání a doplňování vzorků, o což se dobře staral Tomaš Dorazil, jsme ukončili bodování a s Michalem Ondráčkem jsme šli vyhodnocovat. Téměř stále mě Michal hlásil body pro vzorek č.1, až jsem si začal myslet, že je od autora vzorku podlacen a začal jsem lístky kontrolovat. Ale nebyl. 20 porotců (téměř polovina) mu přidělila body. Celkové pořadí a počet bodů je v přiložené tabulce. Loni jsem se soutěže nezúčastnil, a když jsem se při psaní tohoto článku podíval na loňskou fotku vítězů, tak se toho moc nezměnilo. Letos chybí Jirka Čech, kterého vystřídal Franta Jelínek. Tomáš Dorazil a paní Ševčíková (od Mirka Fleka) zůstavají stále na stupních vítězů. Suverénní vítězství paní Ševčíkové svědčí o velmi dobré kvalitě vzorků, i když podle mojí chuti byly lepší Tomášovy. My ostataní, co jsme zůstali v poli poražených máme celý rok na to, aby jsme připravili lepší a chutnější utopence a probojovali se na stupně vítězů. Všem Vám děkuji za účast v soutěži a za přípravu mnoha chutných vzorků.

Zdenek

Foto galerie

Vzorek č. Jméno Body
1 Flek 46
22 Dorazil Tomáš 24
31 Jelínek 18

Kompletní výsledky

Změny v rozdělení vzdušného prostoru od 15. října

15. října 2015 vstoupí v platnost zásadní změny v rozdělení vzdušného prostoru ČR, které mají významný vliv na VFR lety. Prosím přečtěte si článek na Aerowebu nebo zpávičku na LAAČR. Nás se týká zejména LKTRA 59 Blansko, LKTRA 53 Boskovice a Březina (Dědice) rozdělený na LKTSA 2A, B a C . LAA vytvořilo video na youtube, kde jsou tyto změny popsány.

 

Výlet na Slovensko

Pokaždé, když k nám přiletěli kamarádi z Miroslavi, povídali o výborných haluškách v Prievidzi, příjemném koupání v Malých Bielcích a pohodě na slovenských letištích. Rozhodli jsme se jejich zkazky ověřit a užít si na Slovensku rovnou celý prodloužený víkend. Jako základnu jsme vybrali Partizánske kvůli možnosti ubytování přímo na letišti a termálnímu koupališti hned vedle. Na výletě jsme se nakonec domluvili čtyři: Jarda Zeman, Jára Alexa, Pavel Urbánek a Klajnec.

Ze dvou zvažovaných možností (let ve čtyřech Cessnou nebo dvěma ultralajty), jsme nakonec zvolili druhou variantu, abychom si víc užili pilotování a vzájemného focení. Protože jsme nechtěli letět po „partizánsku“, museli jsme nejprve získat povolení Slovenského dopravního úřadu (CAA) jak pro letadla, tak pro členy posádek, kteří neměli PPL.

To bylo hned první příjemné překvapení. Po zaslání dokumentace letadla (techničák, pojištění, povolení radiostanice) a pilotních dokumentů (piloťák a medical) to netrvalo ani 30 minut a měli jsme v mailu povolení vstupu do vzdušného prostoru SR. Ovšem mimo řízené prostory, protože Pavel ještě neměl kvalifikaci ŘP zapsanou v piloťáku a Klajnec se mohl pochlubit jen certifikátem ICAO angličtiny, který nám byl k ničemu.

Jarda Zeman má PPL, takže případné vstupy do TMA a CTR budeme řešit letem ve skupině. Přes původní, velmi příznivou předpověď, nás bohužel počasí místo v pátek odpoledne pustilo přes Karpaty až o 24 hodin později. Na cestu jsme se vydali s Tecnamem OK-DTA (posádka Jardů) a Eurostarem OK FUR-19 (Pavel s Klajnecem). Cesta probíhala v klidu. Po vzletu z Kotvrdovic jsme se ohlásili na Brno radar, před Buchlovem přeladili na Kunovice info a krátce po opuštění TMA Kunovice nad Uherským Brodem jsme se rozloučili také s brňákem a přeladili na Bratislava info. Kurzovka nás dále vedla přes Starý Hrozenkov, ale hřebeny Karpat tam byly stále v mracích, tak jsme uhnuli na Lopenické sedlo. Dále už za krásného počasí s minimem oblačnosti přímo do Partizánskeho.

Přeletěli jsme krásnou 2000 m dlouhou dráhu v Trenčíně. Po přeladění na frekvenci „Malé Bielce prevádzka“ nás afisák nechal vyčkávat v prostoru Rybany kvůli probíhajícím výsadku. Pak už v pořadí Tecnam následovaný Eurostarem zařazení do druhé zatáčky pravého dráhy 25 a přistání na dráhu 25L. No, kdo tam poletíte, sedejte raději na 25P, není tak hrbatá. Zarolovali jsme před hangár aeroklubu, kde nás hned uvítal pán s výsadkářským baretem a v saku ověšeném metály a vzápětí za námi přišel velice ochotný pan Čech, který nás zavedl do ubytovny. Ubytovna luxus, pět patrových postelí s povlečením, to vše za 8 EUR za osobu a noc.

A protože jsme měli všichni hodně sucho v krku, vydali jsme spláchnout prach z cesty do krásného Aero baru. Šariš ani Urpín neměli, tak jsme se museli spokojit s Kozlem a Plzní… V baru bohužel nevařili, ale zkušená posádka z Třebíče, která je v Partizánskem jako doma, nám poradila hospodu na nedalekém fotbalovém hřišti. Příjemná číšnice Simonka nám nechala dovézt luxusní jídlo v krabičce (obrovský bravčový rezeň a údené koleno za 4 EUR) - ani na hřišti se navaří. Nebýt naplánované letecké činnosti v neděli, asi bychom se v tomto bohulibém podniku dost zasekli. Tak jsme po večeři spořádaně odešli na letiště a před spaním jsme se naložili do kádí s krásně teplou minerálkou.

Nedělní ráno bylo nádherné, „modro nebes“. Kolem našich letadel se popásal koník, všude rosa a bylo jasné, že nás čeká nádherný den. Po odmlžení kabin jsme vyrazili k vytouženým Tatrám. Přeletěli jsme Prievidzu, minuli Turčianské Teplice a s krásným panoramatem Malé Fatry vlevo a Velké Fatry po pravé ruce jsme se blížili k Martinu. Výška 5000 ft, vzduch nádherně rovný, Pavlík spokojeně bafá cigárko. Jen to bílé před námi, to je docela nepříjemné. Celé údolí směrem na Dolný Kubín a Oravu je zalité nízkou oblačností. No potěš, jestli to bude i v údolí Váhu pod Tatrami, máme po legraci. Podle hesla Eskymo Welzla: „Prondu, prondu. Neprondu, neprondu.“ jsme pokračovali podle plánu. Už u Turan se nám otevřel krásný pohled na Roháče a Vysoké Tatry v popředí s Chočem. A údolí Váhu jako vymetené. Nálada se zlepšila. Přes tradičně zakouřený Ružomberok jsme zamířili k letišti Jasná.

S letištěm v dohledu jsme se odhlásili z Bratislava Info. Řídící se zeptal „chalani aké je to tam s tou hmlou“. V poho, ďakujeme a naslyš! Pavel krásně kvikl koly na asfalt a za chvíli jsme byli v péči místních aviatiků. „Máte hlad? V Gotovanech je hospoda, tady máte auto, je to kousek“. Autem jsme s díky pohrdli, procházka inzerovaných 500 metrů v krásném dni není k zahození… Nakonec z toho bylo asi 1,5 km ale odměnou nám byla skvělá slepičí polévka. A hurá dál, pod Tatry, k vysněnému cíli naší cesty. Jardové v Tecnamu vedou skupinu. Nahlásili jsme se na Poprad veža po trase Východná-Kežmarok-Východná v 5500 ft. Následovaly nádherné pohledy do tatranských dolin, Štrbské pleso, Gerlachovský a Lomnický štít. Pohledy nádherné, s posádkou Tecnamu jsme se vzájemně fotili. Jen Pavel byl kvůli mému fotografickému zápalu nabručený. Obviňoval mě, že kvůli neustále otevřeným okénkům na jedné nebo druhé straně (fotit přes kabinu je zrádné, jak se za chvíli dozvíme), budu zodpovědný za jeho revma v rameni, zacpané dutiny, zablokovanou páteř a vůbec postupnou (a potupnou) mučivou smrt. Slovenští orli létali ve výšce 9000 ft, přímo kolem horských velikánů, ale na toto jsme si moc netroufali. A taky, musí nám něco zbýt na příště.

Výlet do TMA a CTR Poprad proběhl bez problému. Jen cestou zpět jsme poněkud znervózněli, když řídící letadlu vstupujícímu do CTR přes Východnou ve výšce 6000 ft hlásil „dva ultralajty v protisměru ve výšce 8000 ft“. „My stále udržujeme povolených 5500 ft a protisměrný provoz vyhledáváme“. Jak a kde jsme se minuli, nevíme, letadlo jsme neviděli. No a pak zase zpět. S krásnými pohledy na Liptovskou Maru, Jasnou dolinu, Chopok, Malino Brdo a do nejdelšího slovenského údolí, Lubochňanské doliny. Bohužel, vše proti slunci. Paliva ubývá, přistaneme v Prievidzi. Je to velké letiště, tam bude tankování bez problému. Letiště velké bylo, s hustým provozem letadel všeho druhu, i s výsadky. Provoz nikdo neřídil, informace o přiblížení žádné. Sedli jsme od jihu na dráhu 07 a rolovali přímo k čerpačce. Natural nemáme, 2 EUR přistávací poplatek, dovi. Na halušky nás úplně přešla chuť.

Nastalo trochu nervózní počítání zbylého paliva, letového času domů a dohadování, kde bychom u nás případně mohli dotankovat. Rozhodně jsme se nehodlali stát dalšími přispěvateli do oblíbené rubriky LAA „Jak nezodpovědným chlapcům došlo palivo“. Po vzletu z Prievidze jsme zavolali do Partizánskeho a naše milé letiště opět nezklamalo. „Ano hoši, natural máme, přileťte“. Slétli jsme se k čerpačce jako vosy na bombón, nalili po 20 litrech (cena cca 44 Kč/l) a po známé trase jsme upalovali zpět do Kotvrdek. Tentokrát přes Starý Hrozenkov, s pohledy na Žítkovou a vrch Lokov, kde byl dlouhá léta umístěn pasivní radar Tamara. Proti sluníčku a s kouřmem, ale to nám už dojem z krásného výletu nezkazilo. Jen ty dva nepříjemné okamžiky pod Tatrami, kdy jakoby se nám nějaký obr pověsil na křídlo a táhl nás dolů bez ohledu na kontra křidélka, se nevysvětlily. Na Pavlově fotce, na které prý viděl stíhačku (a ten úplav od ní by vše objasňoval), byla jen rozmajznutá mucha.
Miroslaváci měli pravdu, bylo to moc fajn. Tak dovi příště Slovensko!

Další fotky viz galerie.

© 2016 Letiště TŘI SUDY Kotvrdovice